Foto: Jaromír Jágr a Petr Vampola představují dresy odkazující na mistrovský rok 1959.


„Triumf v roce 1959 zapsal náš klub na hokejovou mapu, byl to možná trochu nečekaný ale o to víc vybojovaný úspěch. Další generace hráčů včetně té nejslavnější ze sedmdesátých let pak navazovaly právě na partu kolem Standy Bacílka. Pro kladenský hokej jsou to narozeniny významem srovnatelné se samotným založením klubu,“ má jasno tiskový mluvčí klubu Vít Heral, který s kolegy připravuje hned několik výročních akcí.  

Rytíři nastoupí ve třetí sadě dresů s nápisem "KLADNO" na hrudi, která bude odkazovat na padesátá léta. A oproti předchozím letům ne jednou, ale rovnou v několika zápasech tematicky věnovaných sezoně před šesti desítkami let. Dresy Rytíři poprvé oblékli v pátém kole Chance ligy, jejich tvorbu doprovázela až detektivní práce. „I když se materiálem a střihem nebude jednat o repliky jako takové, jde totiž o regulérní třetí sadu dresů, na detailech a jednotlivých prvcích si dáváme záležet. Je to celkem náročné, pracujeme jen s archivními podklady a vzpomínkami pamětníků, žádné originál triko se nám bohužel nezachovalo," vysvětluje mluvčí.

Zápasové "dresy 1959", speciální edice a produkty ve fanshopu, upravená zápasová produkce s přestávkovým programem ale třeba i dobové zpravodaje. Nejen to chystá klub na vybraná kola Chance ligy. „Rád bych pozval na utkání žijící členy mistrovského mužstva a vzdal jim hold. Myslím, že to bude silná chvíle pro všechny na stadionu,“ plánuje Vít Heral. 


Jak to tehdy bylo? O titulu se jen snilo…


Sestava prvních mistrů

Jiří Kulíček, Zdeněk Beran – Stanislav Bacílek, Přemysl Hainý, Zdeněk Müller, Zdeněk Landa, Jaroslav Volf, Bohumil Prošek, Jaroslav Jiřík, Vladimír Markup, Josef Froněk, Miroslav Rys, František Šebek, Vladimír Kopecký, Václav Frölich, Karel Nedvěd, Pavel Šanda. Trenér: Vlastimil Sýkora.


Realita konce padesátých let nabízela pokračování série Rudé Hvězdy Brno, která byla dlouho suverénní. Kladno navíc čekala rekonstrukce zimního stadionu. Otevřený stánek měl dostat moderní střechu, na kterou se všichni v klubu těšili. Hokejisté však museli vzít za vděk dočasným azylem na pražské Štvanici, který trval po celou sezónu 1958-1959. Jedenáct týmů první ligy hrálo každým s každým dvoukolově, na každý z celků tak čekalo dvaadvacet utkání. A Kladno jich vyhrálo hned čtrnáct, nejvíc ze všech účastníků nejvyšší soutěže. Spojené ocelárny zaštítily vpravdě kvalitní materiál, Kladno se stalo mistrem a překvapilo zbytek ligy. Velká škoda, že se taková událost neslavila přímo na kladenském stadionu. Hokejisté si i tak připadali jako doma. Do Prahy byly vypravovány speciální vlaky, které přepravily do hlavního města stovky, ba tisíce kladenských fanoušků, Praha se tak načas zbarvila na modrobílo.

Tahle situace měla jisté paralely. Branku Kladna spolehlivě hájil brankář Jiří Kulíček, sám pražský rodák a dejvický patriot. Podobným případem byl i obránce Přemysl Hainý. Oba však byli zcela oddáni klubovým barvám. Zbytek týmu až na výjimky pocházel z Kladna nebo Kročehlav. K titulu významnou měrou přispěl kladenský rodák Jaroslav Volf, který zatížil konto soupeře osmnáctkrát. Nebýt Vladimíra Zábrodského ze Sparty, stal by se možná Volf nejlepším střelcem celé soutěže. V závěsu se držel tehdy devatenáctiletý Jaroslav Jiřík, který dával najevo, že i on bude váben k brance soupeře neviditelným magnetem. Vše spolehlivě dirigoval šéf kabiny Stanislav Bacílek a samozřejmě trenér Vlastimil Sýkora.

I skvěle šlapající Kladno ovšem zažilo sérii porážek, kterou hráči dokázali úspěšně překonat. Měli totiž v očích sílící plamen velké radosti na konci soutěže. A tuhle jiskru už jim skutečně nikdo nesebral. Naopak stali se věčnými legendami pro nové a nové generace kladenských fanoušků, kteří přicházejí tomuto ledovému sportu na chuť.

 

Pamatuji si na slova Ivana Hlinky, který říkal, že když neznáš historii a neuznáváš hráče, kteří tu byli před tebou, nemůžeš být kvalitní hokejista.“ Jaromír Jágr, majitel a útočník klubu Rytíři Kladno