Jaký to byl pocit, když jsi dostal poprvé šanci v extralize dospělých?

Prvně mě nasadil před dvěma lety pan Vejvoda v play-out v Mladé Boleslavi, když už jsme byli zachráněni. Minulý rok jsem hrál také už v rozhodnutém play-out v Brně. Šel jsem tam spolu s Jakubem Strnadem, ale on hned v prvním střídání dostal trest do konce zápasu. Tak mě za něj šoupli do útoku a já dal dva góly. Měl jsem velkou radost, splnil se mi sen. Ale už o moc nešlo, takže jsem nebyl tolik nervózní. Kdyby mě povolali teď, asi by to bylo něco jiného. Aktuálně jde o každý bod.

Jan Dalecký dostal možnost vyzkoušet si v Berouně první ligu. Bral bys podobné angažmá taky?

Samozřejmě bych si chtěl zkusit hru mezi chlapy, určitě by mně to hodně dalo a pomohlo dál. Ve dvaceti letech je potřeba, aby do toho hráč nakouknul a viděl, jaké to je.

Patříš k hráčům, kteří si na střídačce i na ledě umí pořádně zakřičet. Jak se ti líbí vůdčí role v týmu?

Líbí, a moc. Myslím, že to v sobě mám. Vždycky chci týmu pomoci a kluky povzbudit, hlavně když se nedaří nebo když je vidět, že nechceme bruslit, makat a dělat to, co máme.

Dokážeš usměrnit třeba i mazáky Melku s Knotkem, když přijdou na výpomoc?

Jsem schopný zařvat i na ně, ale oni vědí, co mají dělat. Jsou už hokejově jinde. Když k nám přijdou na jeden zápas, musí to pro ně být hrozně těžké. Na Knotka například postaví hráče, který ho hlídá po celý zápas. Nemají to někdy jednoduché i z toho důvodu, že jsou povoláni těsně před zápasem.

Nebuď teď skromný. Jaké jsou tvé přednosti?

Asi to srdíčko, umím a chci padat střel se vším všudy, něco ubránit dovedu. Hrozně mě baví hrát do těla.

To při tvých proporcích (187 cm, 95 kg) není problém. Bojí se tě někdy protihráči?

Nevím, jestli se mě někteří hráči bojí, do hlavy jim nevidím. Ale když jsme hráli třeba se Slavií, tak už tam na mou adresu padaly ohlasy: „Co to tam je za opici?“ a podobně.

A vyznáváš ten styl „seřezat to hned na začátku“ a tím si sjednat respekt?

To se mi přesně líbí u Tomáše Řepky ve fotbale, který ale už má takové jméno, že respekt budí přirozeně. Bylo by hezké to mít jednou podobně, že mě někdo uvidí a radši si řekne: „Tak hochu, na tebe nepojedu a raději to otáčím!“ (smích)

Býváš s Michalem Gutwaldem k vidění na hokejové školičce, kde pomáháte a radíte dětem. Baví vás to, nebo jste to dostali nařízeno?

Poprvé nás tam poslali, ale potom už jsme šli sami od sebe. Nejvíc se mi líbí, jak umějí být děti roztomilé. Baví mě je povzbuzovat a chválit je, je to prostě sranda. I když někdy je to obtížné. Například přijedu za klukem, představím se mu a on hned začne brečet. Jednou bych to chtěl zkusit jako trenér. Někdy se začít musí, tak proč ne už teď.

Věříš v postup juniorského týmu do play-off?

Minulý rok jsme ztráceli hodně na záchranu a já v rozhovoru s předstihem říkal, že určitě nespadneme. Teď řeknu, že se určitě dostaneme do play-off a třeba to zase vyjde.

Na sestupové příčce je s velkým odstupem Znojmo, které jste ve čtvrtek porazili 4:0. Je v podstatě zachráněno?

Znojmo má jen pět bodů, ale že je zachráněno, se nedá říct nikdy, i když tomu moc chci věřit. Nesmí se nic podcenit. Posledně Znojmo skoupilo hráče z půlky republiky a pak vyhrálo titul. Teď se jim rozprchli po první lize, nebo jsou už na juniorku staří, a mají problémy. Jejich výkony se však zlepšují. Ze začátku prohrávali dost jednoznačně, teď už hrají těsné zápasy. Pokud si v průběhu roku stáhnou pár hráčů, z ničeho nic můžou hodně posílit.

Dosud jste hráli ve skupině střed, která byla podle mnohých velmi silná...

Hned jak jsme viděli los této skupiny, bylo nám jasné, že jde o jednu z nejtěžších. Sparta je velmi silná, Slavia neměla ze začátku hráče, ale teď jim Růžička stáhnul borce z první ligy a bylo vidět, že ti kluci jsou někde jinde. Jihlava je nepříjemná, Budějovice mají takový zvláštní tým a moc je nemáme rádi. No a Pardubice, byť jsou nad námi, jsme dokázali čtyřikrát porazit.

Teď vás čekají zápasy na Moravě, v plánu je několikadenní zájezd. Jak to obvykle probíhá?

Ráno odjedeme, pak máme na cestě oběd, odehrajeme zápas a je osm hodin večer. Než vybalíme bágly a dostaneme se na hotel, je dost pozdě. Většinou koukáme na televizi nebo si zahrajeme Playstation. Třeba do deseti nebo jedenácti jsme hromadně na pokoji, pak se to rozprchne a máme večerku.

Předpokládám, že „paříte“ na videohrách hlavně sportovní hry...

Hrajeme FIFU a NHL. S kluky se přitom umíme pořádně vyhecovat. Nesnáším prohry, i kdyby to mělo být v tom pitomém fotbalu na Playstationu.

A hlídají vás trenéři, jestli tu večerku třeba nějak moc nepřetahujete?

Dříve nějaké kontroly byly, ale teď už nás trenéři nekontrolují. Nebo ano, ale asi o tom nevíme. (smích)