Stále ještě mladé trenérské jméno se před novou sezonou vrátilo po čtyřech letech na kladenský stadion. Martin Slánský dorazil po štacích v zahraničí a dvouletém angažmá v Mladé Boleslavi. Nyní bude vykonávat tři funkce: trenér u dorostu a juniorů a skills coach napříč celou organizací. „Mám rád práci a po rozhovorech s Plekym jsem věděl, že teď je správný čas se vrátit. Angažmá v Německu mi pomohlo ve skladbě časového rozvrhu, takže na toto jsem připravený,” má jasno o svém příchodu rodák ze Slaného. V rozhovoru pro klubový web také vypráví o zajímavých zkušenostech z druhé německé soutěže, či jak se díky bratrovi dá získat malý doktorát z filozofie.
Jak se seběhl tvůj návrat do Kladna?
Už někdy v půlce února jsem věděl, že nebudu pokračovat u áčka Mladé Boleslavi. Bylo mi jen řečeno, že se se mnou počítá do mládeže. Od té doby jsem nic neřešil a vyčkával jsem, co pro mě budou v mládeži mít. Už jen proto, že jsem tam dva roky mohl působit a líbilo se mi tam. Nicméně, když přišla první nabídka, tak jsem si říkal, že je spíše zdvořilostní. Následně vyšli na veřejnost noví trenéři a zhruba dvě hodiny na to mi volal Pleky (Tomáš Plekanec). Vždy jsem věděl, že se jednou do Kladna vrátím, jen jsem nevěděl kdy. Po telefonátu s ním jsem tušil, že ten moment právě přišel.
Hrálo pro Rytíře také roli, že klub je nyní opět po letech na vzestupu?
Určitě jsem to mediálně vnímal. Nicméně v klubu jsem nebyl, takže člověk to viděl jen zvenčí. Nějaké info jsem měl od kamarádů, kteří mi naznačovali, že se to mění k lepším časům. Pro mě je ovšem také důležité pracovat v prostředí, kde lidé chtějí pracovat a člověk se těší sem chodit. Aby zkrátka mohla být za ním vidět práce. Měl jsem s Plekym zkušenost již z minulých let a vždy jsem se s ním bavil na rovinu. Vše, co kdy řekl, tak platilo a na základě toho jsem věděl, že on je člověk, kterému můžu věřit a půjdu do toho.
Řešil jsi i nějaké jiné nabídky?
Ano, měl jsem jich poměrně dost. Jak se to zveřejnilo mediálně, tak jsem měl i dvě lákavé nabídky u mužů na Slovensku. Byl už jsem ale dohodnutý s Plekym. Původně to mělo být ještě do jiné pozice, ale nyní budu působit u mládeže a moc se na to těším.
Slovensko by ovšem nebyla tvoje první zahraniční zkušenost. Prošel sis Kanadou a také Německem. Z jaké zkušenosti sis odnesl více?
Nejvíc mi určitě pomohlo, že jsem odešel do Německa do DEL2. Musím říct, že to byla výborná zkušenost a jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem v životě udělal. Byla to náročná sezona, protože to byl profesionální tým, u kterého jsme působili pouze dva trenéři. Spal jsem zhruba tři hodiny denně, protože jsem měl na starost i video a žádné pomůcky jsme k tomu neměli. Realizační tým se prostě skládal ze dvou členů, což je dnes v extralize něco nepředstavitelného. Jsem za tuto zkušenost opravdu nesmírně rád.
A co kanadské angažmá?
Po Německu jsem řešil, co bude dál, protože vrátit se od mužů opět k mládeži není jednoduchý krok. V Kanadě už jsem ovšem jednou byl, když jsem poprvé odcházel z Kladna. Tehdy jsem působil u dětí a následně jsem dostal na starosti dorost, tak to bylo jednodušší. Po angažmá v Regensburgu jsem se do Kanady vrátil a opět mě to tam bavilo.
Minimálně jazykově tě toto působení muselo posunout o notný krok vpřed, že ano?
Musím říct, že do Regensburgu jsem šel prakticky s nulovou znalostí němčiny, kterou jsem se musel učit vlastně od nuly. Kabina tam byla tvořena z Čechů, několika Němců a pak Kanaďané a Američané, tudíž se primárně mluvilo anglicky. Samozřejmě nějaká klíčová slova a fráze jsem se postupně naučil. Například na nákupu jsem se později nějakým způsobem domluvil. Potom jsem se vrátil do Kanady a to byl rok, který jsem si opravdu užil. Měl jsem za sebou tu náročnou sezonu v Německu. Prostředí jsem již velmi dobře znal, i když tam byli noví lidé. Například jsem se dostal k trenérovi, který jako hráč prošel NCAA či AHL. Měl jsem s ním dobrý vztah a moje angličtina už byla na diametrálně odlišné úrovni než první krok. Následně i díky tomu jsem se pak dostal do Mladé Boleslavi.
Doktorát z filozofie byl vlastně i trošku z hecu
Byl pro tebe určitý splněný sen se v roli asistenta trenéra podívat do extraligy?
Dalo by se říct, že ano. Už tehdy, když jsem byl na fakultě, jsme měli s kluky dobrou partu. Chodili jsme hrát spolu i univerzitní hokeje a říkali jsme si, jak se do toho seniorského hokeje dostat. Je to opravdu těžká cesta. Jedna věc je věk a druhá věc jsou bývalí hráči, kteří se snadněji dostanou k takové profesi po kariéře. Když se o to alespoň trochu zajímají, není to složité.
Když už zmiňuješ fakultu a vzdělání. Máš malý doktorát z filozofie. Jak ses k tomuto titulu vůbec dostal?
Abych řekl pravdu, nikdy jsem nebyl studijní typ. Spíš díky sportu jsem byl hodně zarputilý to studium zvládnout, protože mě to stálo opravdu hodně úsilí se učit. Bylo to hodně do pozdních hodin. Když jsem se dostal na FTVS, tak byl první úkol udělat bakaláře a potom magistra. Každopádně malý doktorát z filozofie byl díky tomu, že mám staršího bratra, který si ho vždy chtěl udělat, aby byl ten nejlepší z rodiny. Rodiče mají totiž jen magistra. Následně kvůli covidu jsem dělal dva roky na diplomové práci, která byla zaměřená na hokej ve virtuální realitě a byla velice dobře hodnocená. V ten moment jsem se rozhodl, že se přihlásím na doktorát a jednou v životě trumfnu svého bratra. Tudíž to bylo vlastně i trošku z hecu. (směje se) Zatím jsem to moc k životu nepotřeboval, ale vždy je dobré mít tyto zadní vrátka pro dobu, kdy bych už nepůsobil u hokeje.
Jaká tedy bude tvoje role na Kladně? V popisu tvé práce toho nemáš málo.
Primárně budu působit jako trenér dorostu. Budu na všech utkáních a trénincích spolupracovat s Liborem Procházkou. Průběžně budu také vypomáhat juniorům, kteří sezonu budou mít taktéž hodně náročnou. Zároveň budu fungovat jako dovednostní trenér. Kolikrát se samozřejmě nebudu moct rozpůlit, ale já mám práci rád. Navíc budu po nějaké době s mladými hráči. Je to pro mě úplně jiná práce než dřív, ale moc se na to těším.
Pomůže ti tedy zkušenost z Německa, kde jsi také byl pod časovým nátlakem?
Asi ano. Musím ale říct, že ten rozdíl mezi seniorským a mládežnickým hokejem je, že v seniorech máte vše odjeto dopoledne. Druhou část dne pak máte volno a čas si vše nachystat, od videa až po další ostatní věci k tréninku. U mládeže je to přesně naopak, takže si harmonogram musím trošku přehodit. Zatím je ovšem probíhá letní příprava, takže dopoledne probíhají nějaké přípravy na odpoledne, nebo se věnuji sám sobě, například cvičením.
Kdo chce do áčka, musí být rozdílový v juniorech
Jak nyní probíhá letní příprava mládeže z tvého pohledu?
Aktuálně už jedeme více než přes měsíc a zatím jsem stále ve fázi, kdy ty kluky poznávám. Učíme je práci, aby každý den odevzdali maximum. Je to samozřejmě dlouhé, ta letní příprava nikoho moc nebaví, ale každý ví, že je to důležitá část přípravy na hlavní část. Nemůžeme se dočkat, až vyjedeme na led, kde zas ty kluky poznám z jiného pohledu a těšíme se, až to přijde.
Majitel klubu Tomáš Drastil proklamuje o nutnosti vzestupu kladenské mládeže. Vnímáš tedy tlak před sezonou, v níž se junioři budou snažit udržet se v extralize a dorost do ní bude chtít postoupit?
S panem Drastilem jsem se ještě osobně nesetkal, ale vím, jaké výsledky měl v mládeži ve Slaném, kde to šlo pod ním nahoru. Sám jsem ve Slaném hrál krajskou soutěž a mám tam spoustu kamarádů, kteří o něm neřeknou nic špatného. Pozvedl to tam.
Právě u zmíněných dvou kategorií tedy bude velká snaha oba cíle splnit, že?
Co se týče dorostu, u nich je pochopitelný cíl postoupit zpět do extraligy. Měli k tomu velmi blízko už minulou sezonu a ambice jsou stejné. Uděláme pro to absolutní maximum. Od shánění hráčů až k jejich přístupu k tréninkovým jednotkám. U juniorů se samozřejmě jedná o další klíčový bod, protože to vůbec nebude jednoduchá sezona. Musíme se připravit na to, že přijdou horké chvíle, ale některé kluky znám i z minulých let a vím, že máme hráče, kteří chtějí pracovat. Miloslav Hořava s nimi udělal velký kus práce, takže je snazší na to navázat. Kluci jsou naučeni, že chtějí pracovat.
Bude se nějak do budoucna řešit určitá návaznost s A-týmem?
Vzhledem k tomu, že většina realizačního týmu byla na mistrovství světa, jsme ještě neměli úplně možnost a čas toto téma otevřít. Samozřejmě kluci, kteří jsou v juniorech, budou kádr áčka doplňovat dle potřeby. Nicméně bude prostě klíčové zachránit nejvyšší juniorskou soutěž. Věřím však, že když nějaký hráč si o áčko výkonem řekne, prostor dostane. Musí být ovšem za nimi vidět výsledky. Minulou sezonu jsme to viděli u Oskara Lislera, který spadal do juniorky, ale chytil se v áčku, měl skvělá čísla v Maxa lize a v následném play-off juniorky byl rozdílový hráč. Kdo chce do áčka, musí být rozdílový v juniorech.
Zmínil jsi Miloslava Hořavu. Donedávna jsi působil po boku jeho otce v Mladé Boleslavi. Co sis od něj vzal?
Nejdříve, když jsem začínal u Richarda Krále, jsme měli fantastickou sezonu. Richardovi vděčím za to, kam jsem se mohl posunout. Je to skvělý člověk. Nedělal moc rozdíly, každý měl svou roli a společně jsme se podíleli na tréninkových jednotkách. Lidsky jsme si vyšli a byla to výborná zkušenost. Po nějakém výsledkovém úpadku přišly změny a s nimi Miloslav Hořava starší. Pro mě osobně to bylo super, protože to je trenér, který má mnoho za sebou a spoustu jsem si od něj vzal. Jsem rád, že to budu moct implementovat i na Kladně.
