Kondiční trenér Ježek o angažmá u Rytířů či suché přípravě: Vidím chuť do tréninku

Chyběl ti klubový hokej během roční pauzy?
Byť jsem z toho úplně moc nevypadl, každodenní práce mi trošičku samozřejmě chybí. Byl jsem v tom přece jenom deset let každodenně. Soboty, neděle, svátky. Je to dlouhá doba a člověk si zvykne na takový životní styl a pak, když z toho vypadne, tak mu to chvilku chybí a je to trošičku jiné. Ale tím, že jsem měl tolik práce, jsem ani neměl dostatek prostoru a času nad tím přemýšlet a uvažovat.

A čím tě přesvědčila nabídka od Kladna, aby ses vrátil na extraligovou scénu?
Je tam samozřejmě víc faktorů. Hokej je srdeční záležitost. Druhá věc je osoba Tomáše Plekance, se kterým jsme se několikrát sešli, nastínil mi cestu, kterou chtějí jít, nějakou vizi do budoucna. V neposlední řadě je to návaznost na Radima Rulíka, který mě před dvanácti roky přivedl do extraligy, dal mi šanci a spolupracovali jsme spolu s přestávkami skoro sedm let. Pracovalo se mi s ním výborně. Navíc tam bude Marek Židlický, se kterým jsme se taky párkrát potkali. Obsazení trenérského štábu pro mě byla poslední kapka, že jsme se dohodli a přijal jsem nabídku od Tomáše.

Tomáš Plekanec má v oblasti přípravy pověst obrovského profesionála. Vnímáš kladenské angažmá i jako možnost se od takové osobnosti něco nového naučit?
Od takových sportovců, ať už jsou aktivní, nebo po kariéře, můžete vždycky získat velmi cenné a důležité informace. Baví mě s nimi konzultovat, hovořit a vyptávat se, jak to fungovalo za jejich éry, jak se připravovali, co dělali, co nedělali, na co dávali fokus. Určitě se rád vyptávám a podobné věci mě zajímají.

Můžeš prozradit, jak se momentálně vyvíjí příprava kladenských hokejistů?
Momentálně tady trénuje čtrnáct kluků a u ostatních jsem v kontaktu s jejich kondičními trenéry, u kterých trénují individuálně. Domluvili jsme se, že chci, aby všichni kluci absolvovali u nás kondiční a performance testování, abych si představil, v jakém stavu jsou, v čem jsou dobří a v čem jsou naopak slabší, na čem je potřeba zapracovat. Následně to komunikuju s jejich trenéry, abychom nastavili program, který kluky posune dál a připraví je do sezony.

A jak na tebe působí Rytíři, které už jsi měl možnost trénovat?
Ze čtrnácti kluků, které tu mám, jsem nemusel řešit s nikým problém, že by neměli chuť do tréninku nebo že by prskali. Přístup od nich je fajn. Uvidíme samozřejmě postupem času, je to pro ně třeba něco jiného, než na co byli zvyklí. Teď vidím chuť do tréninku. S přístupem nemám žádné problémy.

V Kladně znovu navážeš spolupráci s trenérem Radimem Rulíkem. Jak se ti s ním spolupracovalo v Litvínově a Mladé Boleslavi?
Na rovinu řeknu, že první sezona pod Radimem pro mě byla velmi náročná. Přišel jsem do Litvínova po Mariánu Vodovi, se kterým vyhráli titul a hned moji první sezonu jsme hráli baráž. Byli tam zvyklí na nějakou práci, já přišel trošičku s něčím jiným. A musím říct, že sezona nebyla vůbec jednoduchá, ať už psychicky, tak fyzicky pro mě i pro celý tým. Radim viděl, jak pracuju, poznali jsme se blíž jak lidsky, tak profesně a od druhé sezony už mi nechával úplně volnou ruku a věřil mi. Nechal mě pracovat. Teď vím, jaký Radim je, jaký byl před iks lety a jak hodně dbal na kondiční přípravu. Na tom se nic nezměnilo. Ale svůj respekt jsem si musel vybudovat.

Velmi náročná sezona na úvod pro tebe byla zřejmě tou nejlepší školou, že ano?
Zpětně to hodnotím tak, že ano. Do dnešního dne jsem měl deset plnohodnotných sezon u týmu a ta první byla nejtěžší. Narovinu říkám, že tam bylo pár momentů, kdy jsem chtěl sám skončit, protože to bylo psychicky velmi náročné a bylo to i tím, že v Litvínově se vyhrál titul. Čekalo se, že se bude hrát nahoře a najednou jsme hráli od druhého nebo třetího kola o posledního fleka až do baráže. Velmi stresující období pro mě.

Celý rozhovor s kondičním trenérem Ondřejem Ježkem si můžete přečíst na iSport.cz.