Odchovanec Alscher o skvělém nástupu do NHL či Kladnu: Můj hokejový domov

Marku, dodatečně přeji všechno nejlepší k 22. narozeninám. Dva dny po nich jste debutoval v NHL. Byl to od Floridy nečekaný dárek?
Děkuju. Trochu se sešlo několik náhod se štěstím. Měl jsem předtím lehké zranění, akorát jsem se měl vracet k normálnímu tréninku na farmě a v tu chvíli mi zavolali z Floridy, abych den na to letěl za hlavním týmem do Kanady. Bylo to rychlý, ale jsem ohromně rád za šanci, kterou jsem dostal. Snažím se z ní vytěžit maximum.

Vybavíte si, co se vám honilo hlavou bezprostředně po úvodním nástupu na led?
Už jen při tom rookie lapu (tradice, při které se nováček v NHL sám projede na hřišti) jsem si říkal, ať hlavně nezakopnu o puk a nespadnu. Vím, že těsně před úvodním buly jsem si představoval, což dělám vlastně každý zápas, toho malého kluka ve Slaném, jak hraje před svými rodiči. A teď je tady, v NHL. Řekl jsem si: Udělej to pro něj, snaž se a užij si to. 

Předpokládám, že už od premiéry dostáváte hromadu gratulací. Která z nich vás potěšila nejvíc?
Udělalo mi velkou radost, že si vzpomněli všichni moji bývalí trenéři ze Slaného, Kladna i juniorky. Samozřejmě mi přála moje rodina, která to věděla mezi prvními. Gratulovala mi i rodina, u které jsem bydlel, když jsem hrál v Portlandu. Stále si s nimi píšu, přirostli mi k srdci. I zprávy od bývalých spoluhráčů byly moc příjemné.

Zaznamenal jste také pozitivní reakce od fanoušků z Kladna a Slaného?
Ano, všiml jsem si. Lhal bych, kdybych řekl, že na sociální sítě nekoukám. Je to příjemný a vážím si takové podpory z domova. To mě těší nejvíc.

Po Radku Gudasovi a Danielu Vladařovi jste další kladenský odchovanec, který v probíhající sezoně nastoupil do NHL. Co pro vás znamená, že jste navázal na plejádu vynikajících hokejistů z Kladna?
Dostal jsem zatím jenom několik zápasů, ale opravdu mám radost, že jsem to dokázal. Dělal jsem si srandu, že ještě před týdnem jsem na Gudyho s Vladym, ale i obecně největší hvězdy ligy koukal v televizi a teď je můžu vidět na ledě, jak jdou proti mně. Teď je hlavně na mě, abych se tu udržel.

Je u Panthers pořád znát stopa, kterou po sobě v klubu zanechal Jaromír Jágr?
Řekl bych, že je znát. Na pana Jágra navázal kapitán Aleksandr Barkov, který ji tak nějak rozšířil do celého týmu. Myslím si, že to vzali za svý. Stala se z toho kultura Floridy Panthers a tak tomu i říkají. Zakládají si tu na tvrdé dřině.

Byť jste z Kladna odešel už před sedmi lety do Finska, máte pořád ke klubu silné pouto?
Určitě ano. Většina mých kamarádů je z Kladna. Tím, že jsem chodil na sportovní gymnázium, jsme většinou na tréninky čekali i několik hodin předem na zimáku. Když tam vejdu, je to jako kdybych přišel domů. Kladno je pro mě můj hokejový domov. Platí to i o Slaném.

Měl jste v zámoří čas sledovat uplynulou sezonu Rytířů?
No jasně. Hodně jsem sledoval hlavně play off, na které se mnou koukal i můj kamarád a spoluhráč Sandis Vilmanis z Lotyšska. Rád bych řekl, jak moc jsem byl naštvaný po posledním zápase předkola se Spartou, protože si myslím, že Kladno mělo na postup. Zasloužilo by si ho. Líbilo se mi, jak kluci hráli. Mrzí mě, že v sezoně nedošli dál.

Věříte, že by příští ročník v Kladně mohl být ještě lepší?
Vnímám ty změny, které se udělaly. A doufám, že by mohlo být jenom lépe. Před rokem v létě jsem měl možnost zajít s Kladnem na několik tréninků, za kterou bych ještě rád poděkoval. Tým se mi už tehdy fakt líbil. Později v sezoně hráli výborně. Jasně, občas se nedařilo, ale styl, jakým Kladno hrálo, mě vážně zaujal. V play off ukázalo sílu.

Zaujala vás nějaká změna, kterou Rytíři v poslední době provedli?
Byl jsem hodně překvapený, když jsem viděl, že do Kladna přichází trenér Radim Rulík. Za mě je to pro Kladno naprosto skvělý. Pana Rulíka i Marka Židlického jsem zažil u dvacítky. I když jsem na tehdy stříbrném mistrovství světa nakonec nehrál, mohl jsem slyšet jejich proslovy a vidět, jak žijou s týmem. Ohromně jsem si je oblíbil. Určitě to bude zajímavé.   

Vrátím se k Floridě. První šanci v NHL jste zakončil dvoubodovým večerem při demolici Detroitu 8:1, po které vás zvolili třetí hvězdou utkání. Takový zápas si zřejmě nešlo neužít, viďte? 
Ještě mi to asi úplně nedochází, ale já jsem si to prostě jenom užíval. I když to byl poslední zápas sezony, všichni na střídačce i na ledě se bavili. Bylo to něco, na co budu dlouho vzpomínat.

V každém z odehraných zápasů jste dostal jednu z největších porcí času na ledě. Čekal byste předtím takovou důvěru?
V prvním zápase jsem vlastně neměl žádná očekávání. Chtěl jsem do toho jenom vlítnout poté, co mi trenér Paul Maurice říkal, že první zápas v NHL je jenom jeden, tak ať si to hlavně užiju, nebojím se dělat chyby a hraju. Že mi dali tolik času, mi ani nedošlo, ale prostě jsem cítil, že mi trenér na střídačce věří.

Paul Maurice po vašem debutu prozradil, že je opravdu hodně rád, jak jste zahrál. Lepší zpětnou vazbu od si od úspěšného kouče Floridy zřejmě nelze přát, nebo ano?
Přiznám se, že to zahřeje ego. (směje se) Myslím si, že mi to ještě teď tolik nedochází. Vypadá to, že trenéři jsou spokojení s mojí hrou. A jak jsem se dozvěděl, mluvil o mně pozitivně taky Ed Jovanovski, jeden z nejlepších beků v historii Panthers. Už jen tohle je pro mě skvělá motivace a důkaz, že letní dřina a náročné hraní na farmě se vyplácí a stojí to za to.    

Byť pro Panthers sezona končí bez play off, berete první příležitost jako odraz k udržení se v hlavním týmu?
Rozhodně ano. Je rozdíl dostat šanci v několika startech a udržet se v NHL nastálo. Cíl zahrát si v NHL jsem splnil. Nyní se to určitě posouvá k tomu dostat se tam na full time. Poslední zápas mi dodal na sebevědomí. Bylo to super. Snad jsem aspoň trochu ukázal, že tuhle soutěž umím hrát.