Historie klubu
1924
1924
Založení klubu
Hokej se na Kladně hrál už dávno před tím, než byl založen samotný klub. Ke hře se využívaly ledové plochy během zimy na přilehlých rybnících. Díky čtveřici sportovních nadšenců – Huga Laitnera, Otakara Kožíška, Rudolfa Proška a Karla Ungera – dostávala tzv. „kanada“ stále větší pozornost. Iniciativa těchto pánů pak vyvrcholila 13. listopadu 1924 v hotelu U Bílého beránka, kde vznikl Hockeyový odbor SK Kladno, ze kterého postupně vznikli dnešní Rytíři.
První sezona však zůstala jen u plánů. Kladno mělo nastoupit proti Unionu Žižkov, ale počasí bylo proti a bez mrazu nebylo kde hrát. Historicky první utkání tak přišlo až 26. prosince 1925, kdy HOSK Kladno podlehl AFK Union Žižkov 1:15 a první kladenský gól vstřelil Karel Unger. Klub se mezitím zabydloval nejprve u Amálky, později za tribunou SK Kladno, kde vzniklo první pořádnější kluziště s mantinely, osvětlením a vodovodní přípojkou. Kladenský hokej se tak pomalu odpoutával od rybníkové romantiky a začínal stavět základy své budoucí velikosti.
1948
Od hutí k prvnímu titulu
První poválečná desetiletí byla obdobím hledání nové identity i pevného postavení kladenského hokeje mezi československou elitou. V roce 1948 klub používal znak SONP Kladno, který přímo odkazoval na Spojené ocelárny národní podnik, tehdejšího hlavního patrona klubu i celého města. Hokej byl úzce spjat s rozvojem kladenského průmyslu a právě hutě poskytovaly zázemí pro jeho další růst.
V roce 1953 se klubová identita proměnila společně s novým názvem Baník Kladno. Znak s hornickým motivem reflektoval tehdejší sportovní strukturu Československa a zdůrazňoval průmyslový charakter regionu. O pět let později, v roce 1958, přišla další změna a vznikl název SONP Kladno, pod kterým klub vstoupil do své nejúspěšnější éry. Nové logo s motivem lva a hokejky se stalo symbolem mužstva, které již o rok později získalo svůj historicky první mistrovský titul. Právě toto období položilo základy budoucí slávy kladenského hokeje.
1959
První titul
Cesta od vzniku klubu až na československý trůn trvala kladenskému klubu pětatřicet let. V roce 1959 se mužstvo vedené trenérem Vlastimilem Sýkorou poprvé stalo mistrem republiky a navždy změnilo pohled na Kladno jako na hokejové město. Paradoxem bylo, že největší úspěch do té doby museli Kladeňáci slavit v Praze. Domácí zimní stadion totiž procházel rekonstrukcí a byl zastřešován, takže mistrovská sezona vyvrcholila v azylu na Štvanici.
Tým kapitána Stanislava Bacílka dokázal narušit nadvládu Rudé hvězdy Brno a ukázal, že i město uhlí a oceli může mít mužstvo schopné dobýt celostátní vrchol. V sestavě prvních mistrů byli mimo jiné Jiří Kulíček, Zdeněk Beran, Václav Fröhlich, Josef Froněk, Přemysl Hainý, Jaroslav Jiřík, Vladimír Kopecký, Zdeněk Landa, Zdeněk Müller, Bohumil Prošek, Miroslav Rys, František Šebek, Pavel Šanda nebo Jaroslav Volf. První titul se stal okamžikem, od kterého se Kladno definitivně zařadilo mezi zvučné adresy československého hokeje.
1974
Zlatá sedmdesátá léta a poslední titul
Nejslavnější období kladenského hokeje přišlo v sedmdesátých letech. Po dlouhé dominanci Jihlavy se Kladno v sezoně 1974/1975 znovu vyšvihlo na samotný vrchol. Trenér Jaroslav Volf měl k dispozici mimořádně silné mužstvo: v obraně Františka Pospíšila s Františkem Kaberlem, v útoku Milana Nového, Eduarda Nováka, Václava Sýkoru, Lubomíra Bauera, Bohumila Čermáka, Jaroslava Vinše, Zdeňka Nedvěda, Miroslava Křiváčka a další opory. Druhý titul v klubové historii přišel symbolicky v roce padesátého výročí založení klubu.
Tím ale zlatá éra teprve začala. Kladno titul obhájilo v roce 1976, kdy Milan Nový poprvé ovládl kanadské bodování ligy a spolu s Pospíšilem, Kaberlem a Novákem slavil i zlato z mistrovství světa v Katovicích. V sezoně 1976/1977 dokončila Poldi zlatý hattrick a Nový vytvořil dodnes výjimečný rekord 59 gólů v jednom ligovém ročníku. Čtvrtý titul v řadě přišel v roce 1978, pátý v celé dekádě pak v roce 1980, už pod vedením Františka Pospíšila a s Milanem Novým jako kapitánem. Od té doby Kladno na další ligový triumf čeká.
1977
1979
Pohár mistrů evropských zemí a zápasy s týmy NHL
Síla tehdejšího Kladna se neprojevovala jen doma. Klub se několikrát představil v Poháru mistrů evropských zemí a v roce 1979 dosáhl jednoho z největších mezinárodních úspěchů své historie – stal se vítězem Poháru mistrů evropských zemí – ačkoliv šlo oficiálně o ročník 1977 (soutěž se kvůli organizačnímu skluzu dohrávala později). Poldi Kladno v něm prošla přes polský Nowy Targ a finský TPS až do finále proti Spartaku Moskva. Oba finálové zápasy skončily 4:4, a tak rozhodovaly samostatné nájezdy. Miroslav Krása dva chytil, Eduard Novák a Miroslav Křiváček proměnili, a Kladno mohlo slavit titul evropského klubového šampiona.
Výjimečné byly i kladenské výpravy do zámoří. Už v době největší slávy se mužstvo poměřovalo s týmy z profesionálního hokejového světa a v roce 1976 odehrálo pod hlavičkou československého národního týmu šest zápasů s mužstvy WHA, mezi nimiž byly i Winnipeg Jets a Edmonton Oilers, pozdější kluby NHL. Pro hráče, kteří pravidelně tvořili kostru reprezentace, šlo o další potvrzení, že kladenský hokej tehdy obstál nejen v Československu, ale i v mezinárodním měřítku.
1989
Od Poldi Kladno k samostatné klubové identitě
Mezi lety 1989 a 1991 prošla klubová identita výraznou proměnou, která odrážela společenské změny po sametové revoluci i postupné odpoutání od tradičního spojení s hutním podnikem Poldi. Zatímco logo používané od roku 1989 stále neslo dominantní motiv hlavy rytíře a název Poldi Kladno, již o dva roky později se klub začal prezentovat pod označením Hokejový klub Kladno. Nové logo z roku 1991 přineslo modernější a sportovněji působící vizuální styl s hokejkou, pukem a klubovým znakem. Ve stejném roce vznikla také barevná varianta emblému, která spojila tradiční kladenské modré odstíny s červenou a žlutou barvou. Toto období symbolizovalo přechod od éry silného průmyslového partnera k samostatné klubové identitě a položilo základy vizuální prezentace klubu v nových společenských a ekonomických podmínkách počátku devadesátých let.
1993
Éra paní Poldi a konec dlouhé slávy
Devadesátá léta přinesla Kladnu poslední velké období spojené se slavným symbolem paní Poldi. Tým měl mimořádnou sílu a v sezoně 1993/1994 ovládl základní část extraligy. Slavná „Blue line“ Pavel Patera, Martin Procházka a Otakar Vejvoda mladší kralovala soutěži, Patera vyhrál produktivitu ligy a Kladno bylo jedním z hlavních favoritů na titul. Mužstvo ale nakonec v semifinále nestačilo na pozdějšího celkového vítěze Olomouc a získalo bronz, což je od té doby poslední velký úspěch klubu v nejvyšší soutěži. O rok později se během výluky NHL vrátil domů Jaromír Jágr, tribuny znovu praskaly ve švech a nejlepší trojicí extraligového bodování byli znovu Kladeňáci Patera, Procházka a Vejvoda, ale svěřenci trenéra Neliby skončili opět v semifinále.
Současně se však začal lámat svět, ze kterého kladenský hokej dlouho vyrůstal. Krize hutí a proměny devadesátých let se promítly i do klubové identity. Slavná paní Poldi z dresů postupně mizela a klub vystřídal několik názvů i tváří – od Velvany s tučňákem přes Vagnerplast až po Rabat s buldokem. Přesto právě toto období ještě naplno ukázalo sílu kladenské líhně. Z Kladna nebo přes Kladno vyrostli hráči pro NHL, olympijští vítězové i mistři světa: Jaromír Jágr, Patrik Eliáš, Pavel Patera, Martin Procházka, Libor Procházka, František Kaberle mladší, Tomáš Kaberle, Marek Židlický, Tomáš Plekanec, Milan Hnilička, Tomáš Vokoun a řada dalších.
1994
Proměny názvu a klubové identity po roce 1994
Období od poloviny 90. let přineslo kladenskému hokeji řadu změn názvu i klubového loga. Ty byly spojeny především s příchodem a odchodem generálních partnerů, jejichž jména se promítala do oficiálního názvu klubu.
V roce 1994 nesl klub název HC Poldi Kladno, čímž navázal na dlouholeté spojení s legendární kladenskou hutní značkou. O dva roky později se klub vrátil k jednoduššímu označení HC Kladno a představil také nové logo.
Další změna přišla v roce 1997, kdy se klub přejmenoval na HC Velvana Kladno. Na přelomu tisíciletí následovalo období HC Vagnerplast Kladno (2000), které vystřídal v roce 2003 název HC Rabat Kladno.
V roce 2006 se do názvu promítlo partnerství se společností GEUS OKNA a klub vystupoval jako HC GEUS OKNA Kladno. O čtyři roky později se ještě krátce vrátil název HC Vagnerplast Kladno, pod kterým mužstvo odehrálo sezonu 2010–2011.
Zásadní proměna přišla před sezonou 2011–2012, kdy byla představena nová klubová identita Rytíři Kladno. Vedle nového názvu získal klub také nové logo a jednotný vizuální styl, který se stal symbolem další kapitoly v historii kladenského hokeje.
2011
Od paní Poldi k Rytířům
Po odchodu velké průmyslové éry čekala Kladno nelehká cesta. Klub se opakovaně potýkal s finančními problémy, měnil partnery, názvy i sportovní ambice. V kritickém okamžiku sehrál zásadní roli Jaromír Jágr starší, který v roce 1994 pomohl odvrátit zánik kladenského hokeje. O mnoho let později na něj navázal Jaromír Jágr mladší, jenž v roce 2011 prakticky převzal klub a stál u zrodu nové éry Rytířů Kladno.
Rytířská kapitola nabídla silné návraty i tvrdé pády. Během výluky NHL se na Kladně představily hvězdy Jaromír Jágr, Tomáš Plekanec, Tomáš Kaberle, Jiří Tlustý a Marek Židlický a sezona 2012/2013 připomněla, jaký magnet klub stále představuje – Rytíři si tehdy museli kvůli velkému diváckému zájmu třikrát pronajmout O2 arénu a pokaždé ji vyprodali. V roce 2014 však následoval sestup. Po postupu v roce 2021 se Rytíři v extralize drželi přes opakované záchranářské boje. Přesto se i v těžkých časech podařilo napsat silné individuální příběhy: Brady Austin přepsal rekord v počtu gólů (18) mezi obránci za základní část, Jiří Ticháček dominoval v produktivitě extraligových obránců a Lotyš Eduards Tralmaks dokonce v sezoně 2024/2025 vítězem bodování nejvyšší české soutěže.
2021
2025
Nová éra Rytířů s novým majitelem
V roce 2025 Jaromír Jágr prodal většinový podíl Tomáši Drastilovi a Kladno zahájilo další novou éru své historie.
Po letech, kdy klub opakovaně bojoval především o samotné přežití, získali Rytíři v osobě Tomáše Drastila silného vlastníka s jasnou vizí dlouhodobého rozvoje. Drastil od prvních měsíců svého působení zahájil rozsáhlou proměnu klubu, jejímž cílem bylo vybudovat moderní, ekonomicky stabilní a profesionálně řízenou hokejovou organizaci. Do vedení přivedl novou generální ředitelku Renatu Pánkovou, do klubu se vrátil Tomáš Plekanec v roli sportovního ředitele a začalo systematické posilování všech oblastí fungování organizace. Na pozici manažera mládeže přišel zkušený akademik a bývalý obránce Lukáš Chmelíř.
Pod novým majitelem došlo k výraznému posílení ekonomického zázemí, rozšíření managementu, investicím do mládeže, modernizaci komunikace s fanoušky i partnery a postupné profesionalizaci klubových procesů. Současně se podařilo přivést řadu kvalitních hráčů a vytvořit podmínky pro sportovní růst A-týmu i mládežnické akademie. Klub se po dlouhé době mohl soustředit na rozvoj a budoucnost, nikoliv pouze na řešení existenčních problémů.
První sezona nové éry přinesla pozitivní výsledky také na ledě. Rytíři po několika letech opustili boj o záchranu a dokázali postoupit do předkola play-off, což představovalo nejlepší výsledek klubu od návratu do nejvyšší soutěže. Kladno tak vyslalo jasný signál, že ambicí nové éry pod vedením Tomáše Drastila není pouze stabilní extraligová příslušnost, ale postupný návrat mezi nejlépe fungující a sportovně nejúspěšnější hokejové organizace v České republice.
2026
Mládež: Líheň talentů a celkem 19 titulů
Kladenský hokej nikdy nestál jen na A-týmu. Jeho mimořádná síla se dlouhá desetiletí rodila z mládeže, která patřila k nejlepším v republice. Vedle hlavního klubu působilo na Kladně také PZ Kladno a právě „pézetka“ sehrála ve výchově hráčů obrovskou roli. První mládežnický titul získali dorostenci DSO Baník PZ Kladno už v roce 1956 pod vedením trenéra Vladimíra Svobody. Celkem kladenské týmy během své historie oslavily devatenáct republikových titulů v mládežnických kategoriích.
Silná tradice pokračovala i v novodobé éře. Junioři v letech 2002 až 2006 slavili tři extraligové tituly, v roce 2008 přidala zlato i devátá třída. Právě ročníky narozené na konci osmdesátých let a kolem roku 1990 patřily k nejvýraznějším v moderní historii klubu – do velkého hokeje z nich vyrostli například Jakub Voráček, Ondřej Pavelec, Radko Gudas, Jiří Tlustý nebo Michael Frolík a řada dalších hráčů, kteří se prosadili v NHL nebo profesionálních soutěžích. Poslední roky ale byly pro kladenskou mládež složité: dorost i junioři poznali sestup z nejvyšší soutěže. Dorost dál usiluje o návrat mezi elitu, zatímco juniorům se návrat do extraligy podařil v roce 2026. I proto zůstává práce s mládeží jedním z nejdůležitějších témat nové kladenské éry.
Generální partner
Strategický partner
Hlavní partneři
Významní partneři
Oficiální partneři
Partneři klubu
Partneři klubu
Partneři klubu
Partneři klubu
Partneři klubu
Partneři klubu
Partneři mládeže
