Rozhovor s kondičním trenérem a bývalým hokejistou Rytířů Kladno Tomášem Hornou

Když se řekne kondiční trenér extraligového týmu, většina fanoušků si asi představí fyzickou připravenost. Co všechno ale Vaše práce skutečně obnáší?

Kondiční trenér souvisí se všemi členy realizačního týmu. Všechno řešíme společně – jaký bude trénink na ledě, co uděláme v posilovně. Teď, když je pauza, tak obecně při reprezentačních přestávkách je to tak, že tréninky na ledě jsou většinou hodně o bruslení, tomu pak musím přizpůsobit posilovnu. Spolupráce a komunikace probíhá mezi námi všemi.

Kde berete inspiraci pro tréninky a kondiční plány? Těžíte hlavně ze svých zkušeností, nebo se snažíte přiučit i jinde?

Těch způsobů je spousta. Každý má svou vlastní cestu. Já mám to štěstí, že znám spoustu jiných kvalitních kondičních trenérů. Člověk nemůže být uzavřený ve své bublině. Podnětů je hodně a díky tomu, koho mám kolem sebe, mohu dostat nějakou radu nebo myšlenku, kterou si pak předělám do svého stylu práce. To mi hodně pomáhá, a samozřejmě i moje kariéra, díky které se do kluků dokážu lépe vcítit.

Nedílnou součástí Vaší práce je také předsezonní suchá příprava, fáze, kterou většina hráčů příliš v oblibě nemá. Je těžké je motivovat a je to obecně náročné období?

Je to pro hráče nepříjemné. Letní příprava je základ pro sezonu, důležitý je samozřejmě i led potom. Ten základ je ale v létě a v současné době nad tím sami hráči dost přemýšlí. Jak jsem zmiňoval komunikaci, tak o té to v tomto období platí dvojnásob. Každý hráč je jiný a jinak k tomu přistupuje. Záleží na charakteru hráče a na tom, jak chce v létě pracovat. Jsem tady třetí rok, takže si vyhodnocuji i předešlé přípravy. Není to o tom, že bych měl zaryté osnovy. Hráče vidíte každý den v tréninku a to, že máte něco napsané na papíře, neznamená, že to ten den musíte nutně splnit. Když jsou hráči odpočatí, můžete přidat, jindy naopak trochu ulevit, ale vše se to vykompenzuje v dalších dnech.

Má podle Vás fyzická kondice vliv na psychiku hráčů a jejich sebevědomí na ledě?

Stoprocentně. Když máte dobrou kondici a cítíte se dobře, můžete se soustředit jen na hokej a na hru. Zvlášť v dnešní době je důležité, aby hráč nepřemýšlel nad tím, jestli udělat o krok víc nebo míň. Na to v zápase není čas a kondice je v tomhle směru strašně důležitá.

Komunikujete s hráči individuálně, když vidíte, že jsou třeba na hraně fyzických sil?

Někteří kluci jsou zkušení, mají už něco za sebou a vědí, co jim vyhovuje a co potřebují. Ode mě mají každý den připravený plán a z něj si vybírají věci, které cítí, že potřebují. Je to spíš doporučení, ale s hráči komunikuji na denní bázi.

Jak vypadá Váš běžný zápasový den v roli kondičního trenéra?

Kluky už v ten den nechávám být. Každý má své rituály a svou přípravu na zápas. Když hrajeme doma, máme po zápase posilovnu, rozdělenou do skupin podle odehraných minut.

Proč je posilovna po zápase pro tělo hráče důležitá?

Kluci, kteří hrají hodně minut, mají jen dva nebo tři cviky, spíš na lehké zvednutí, a pak se jdou věnovat regeneraci. U kluků, kteří toho tolik neodehrají, jde o to, aby nevypadli ze zápasové kondice. Tu sice úplně nahradit nejde, ale alespoň se k těm zápasovým číslům přiblíží.

Je znatelný rozdíl mezi hráči, kteří hrají více? Musíte s tím pracovat?

Určitě. Zápasů bylo hodně. Kluci, kteří hrají hodně, potřebují spíš udržovací sílu. Ti, kteří nehrají tolik, pracují více na síle, rychlosti a dynamice.

Jaké možnosti regenerace mají hráči na ČEZ Stadionu?

Je důležité hned po zápase dostat ze sebe únavu, aby byly svaly další den svěžejší. Pomáhají rotopedy, protažení, máme tu dvě fyzia, takže kluci, kteří mají problém, si k nim zajdou, případně jdou na masáž.

Právě probíhá olympijská přestávka. Jak s ní tým naložil?

Měli jsme pár dní volna, pak následoval těžký tréninkový blok s hodně bruslením. Podle tréninku na ledě přizpůsobuji posilovnu. Teď je zásadní se připravit na nejdůležitější část sezony a zároveň hráče nepřetrénovat.

Za jakých okolností dáváte hráčům den volna?

Je nějaký plán, ale hodně se to řeší průběžně. Vidíte, jak kluci vypadají, jaké měli zápasy. Jsou určitá kritéria, ale když vidíte, že zápas nebyl optimální, tak jim spíš dáte volno, aby byli odpočatí a měli čistou hlavu. Čas s rodinou pomáhá i po psychické stránce.

S Rytíři jste zažil i baráž. Jak složité je takové období? Jste o to raději, že máme letos jistotu?

Je to hodně nepříjemné. Zažil jsem si to hned první rok. Minulý rok jsme se tomu vyhnuli, letos také, ale koukáme výš. První rok jsme měli zhruba 45 dní pauzu – nejdřív volno, pak dva týdny, které byly hodně podobné letní přípravě. Do toho led a pak už ladíte formu na zápasy.

Většina týmu tu letos působí prvním rokem. Překvapil Vás někdo svou fyzickou připraveností?

Kluci, kteří přišli, byli dobře připravení, měli dobrý základ z léta. Pak přišly tréninky na ledě a zápasy, kde kondici nabíráte taky. Zvládli to dobře.

Jak pracujete s hráči ze zahraničí, kteří létají domů? Posíláte jim individuální plány?

Každý má léto individuální, záleží na každém, jak přijede připravený. Hráči jsou ale natolik zkušení, že vědí, že nemohou přijet nepřipravení. Trvalo by pak dlouho, než by se dostali do kondice, a na to není čas.

Jsme pět zápasů od konce základní části a bojujeme o play-off. Jak se mění Vaše práce v tomto období?

Jde hlavně o to vyladit kluky tak, aby byli připraveni na vrchol sezony a dostali se alespoň do předkola. Důležitá je i psychika.

Jaká slova by nejlépe vystihovala kondici A-týmu?

Každý tým si během sezony projde krizí. Důležité je, aby hráči věřili tomu, že věci, které děláme, jim pomohou. Když se vyhrává, únava je menší. V závěru sezony se ukazuje, že na tom jsme dobře.

Co Vás na práci kondičního trenéra baví nejvíce?

Vidět progres kluků. Někteří tu se mnou jsou dlouho, dokonce ještě z doby, kdy jsem hrál. Je to hodně individuální, ne každému moje příprava sedí, takže přemýšlím, co u konkrétního hráče změnit. Baví mě, když mají hráči dobrou sezonu, cítí se dobře. Nejde jen o nahrávky a góly, ale o to, že se na ledě cítí silní a že ta práce dává smysl.