Tim Turk: Střelba je dovednost, která rozhoduje zápasy

Jak vlastně vznikla vaše spolupráce s Kladnem?

Je to vlastně jednoduché. S Tomášem Plekancem jsme spolupracovali už před mnoha lety, když byl ještě hráč. A když později jeho tým potřeboval pomoct se střelbou a zakončením, vzpomněl si na mě a ozval se. Pro mě je to velká čest a jsem opravdu vděčný, že mě sem pozval.

Jak byste popsal hráče Rytířů a jejich přístup k rozvoji dovedností?

Pro mě je to nové prostředí, ale přicházím sem se zkušenostmi z práce na úrovni NHL. Hráči byli od začátku velmi otevření a vnímaví k tomu, že přichází někdo s trochu jiným pohledem na střelbu a zakončení. Většina hráčů po celém světě zná trenéry bruslení nebo obecné skills kouče, ale specialista na střelbu není tak běžný. O to víc mě potěšilo, jak velkou pozornost hráči věnovali detailům a jak velkou měli chuť se zlepšovat.

Je přístup k tréninku stejný u mladých hráčů i u profesionálů?

Měl jsem možnost pracovat nejen s hráči A-týmu, ale také s mládeží, dokonce až s velmi mladými kategoriemi. V mnoha ohledech je přístup podobný. Rozdíl je spíše v tom, jak s hráči komunikuji. Každý hráč je jako otisk prstu – každý je jiný. Způsob, jakým vysvětluji určité věci mladému hráči, je jiný než u profesionála. U mladších hráčů volím jednodušší a méně formální přístup, u profesionálů je komunikace přímočařejší. Cíl je ale stejný – aby hráči pochopili princip a dokázali ho použít na ledě. Máte zkušenosti z NHL i z elitních soutěží.

Co z těchto zkušeností přinášíte do práce v českém klubu?

Zajímavý příklad je Kelly Klíma. Před lety jsme se potkali na kempu organizace Arizona Coyotes, kde jsem pracoval na ledě s hráči. Když jsem přijel sem, přišel za mnou a říká: „Pamatuješ si mě?“ Já jsem si to tehdy nevybavil, ale on mi připomněl, že jsme spolu byli na ledě právě v Arizoně. Když pracujete s hráči mnoho let, uvědomíte si jednu věc – hokejisté jsou vlastně všude velmi podobní. Rozdíl není ani tak v hráčích, ale spíš v prostředí. Třeba v Evropě je větší hřiště, takže hráči mají o něco více času a prostoru, což ovlivňuje způsob, jakým se pracuje s dovednostmi.

Jak do tréninku zapojujete videoanalýzu?

Video je dnes velmi důležitý nástroj. Hráč často nevidí, co přesně na ledě dělá, dokud se na to nepodívá ze záznamu. Dříve se video používalo hlavně k tomu, aby se hledaly chyby. Dnes se přístup postupně mění. Samozřejmě je důležité ukázat hráči, co může zlepšit, ale stejně důležité je ukázat i to, co dělá dobře. Někdy hráč řekne: „To jsem přece neudělal.“ A my si pustíme záznam, zastavíme ho a on najednou vidí sám sebe v té situaci. V tu chvíli je pro něj mnohem snazší pochopit, co má změnit. V Kladně navíc video funguje velmi dobře. Videoanalytik úzce spolupracuje s trenéry, rozumí hře a ví, co trenérský tým potřebuje vidět.To je velmi důležité.

Na jaké střelecké návyky se při práci s hráči zaměřujete?

Základem je stabilita těla – před střelou, během ní i po jejím zakončení. Na této úrovni, například u hráčů do 18 let, se po střele může stát mnoho věcí. Může přijít dorážka nebo kontakt se soupeřem. Pokud hráč není stabilní, může být snadno vyveden z rovnováhy nebo se dokonce zranit. Proto začínám vždy od základů – od správného postavení těla při střele. Používám například koncept, kterému říkám „strike formation“, tedy určité postavení těla při uvolnění střely. Zajímavé bylo, že když jsem dnes ráno přišel na stadion, hráči sledovali sestřihy z NHL a analyzovali právě podobné situace. To je skvělé, protože když vidíte tyto principy na nejvyšší úrovni, potvrzuje to, že opravdu fungují.

Jakou roli hraje individuální rozvoj dovedností v týmovém sportu?

Individuální rozvoj je velmi důležitý. Není to jen o tom přidávat nové věci, ale také o udržování toho, co už hráč umí velmi dobře. Trenéři se často musí soustředit hlavně na týmový systém a taktiku. Proto může být přínosné, když přijde někdo zvenčí, kdo se specializuje na konkrétní dovednosti. Někdy přitom říkám hráčům velmi podobné věci jako jejich trenéři. Ale protože to slyší od jiného člověka nebo z jiného prostředí, může to na ně zapůsobit jinak.

Sledujete zápasy spíše jako fanoušek, nebo analyticky?

Moje oči během zápasu fungují trochu jinak než u běžného fanouška. Fanoušek vidí krásnou přihrávku a gól. Já se dívám na to, jak přihrávka vznikla, jak byla střela provedena a jak se celá situace vyvinula. Samozřejmě si zápasy také užívám, ale většinou je sleduji spíše analyticky.

Jak pomáháte hráčům, kteří si vytvářejí šance, ale nedaří se jim skórovat?

Velkou roli hraje sebevědomí. Mnoho hráčů má pocit, že o něj mohou přijít. Já si myslím, že sebevědomí se nikdy úplně neztratí – jen se na chvíli „schová“. Jedním ze způsobů, jak ho znovu získat, je jednoduše více střílet. Proto používám jednoduchou pomůcku – zkratku STP: Shoot The Puck. Hráč si ji může připomenout třeba na střídačce. Někdy stačí jedna jednoduchá myšlenka: střílej víc.

Vnímáte rozdíly mezi evropskými a severoamerickými hráči?

Hokej se za posledních dvacet let hodně změnil a rozdíly se postupně zmenšují. Evropští hráči jsou podle mě často výjimeční bruslaři. Mají velmi efektivní techniku bruslení a to se promítá i do práce s pukem. Rozdíl je spíše ve stylu hry. V Severní Americe je menší hřiště, takže hra směřuje mnohem více přímo k brance. V Evropě je více prostoru a hra se někdy více rozvíjí po stranách.

Pomáhá evropským hráčům i přítomnost severoamerických hráčů v evropských ligách?

Určitě ano. Jedním z nejlepších způsobů, jak se zlepšovat, je pozorování. Říkal jsem to dnes i hráčům dvacítky – sledujte spoluhráče, soupeře, zápasy v televizi. Všímejte si, co dělají ostatní hráči, a přemýšlejte, co z toho můžete použít ve své hře.

Co by si podle vás měli hráči a trenéři z vaší práce odnést?

Nejvíc mě potěšila otevřenost všech lidí v klubu. Hráči i trenéři se ptají, zajímají se a chtějí se zlepšovat. Rozvoj ale potřebuje čas. Jedno krátké období všechno nezmění. Je potřeba postupný proces. Já jsem navíc vždy dostupný, takže když mají hráči nebo trenéři otázky, mohou se ozvat.

Kdo je Tim Turk

Tim Turk je uznávaný trenér zaměřený na střelbu a zakončení v ledním hokeji, který dlouhodobě spolupracuje s hráči i organizacemi na nejvyšší světové úrovni. Specializuje se především na techniku střelby, přihrávky, práci s pukem a jeho přípravu, stejně jako na strategii ochrany puku a efektivní zakončení v herních situacích. Během své kariéry spolupracoval s několika organizacemi NHL, mezi něž patří Montreal Canadiens, Tampa Bay Lightning, Carolina Hurricanes, Arizona Coyotes a Calgary Flames. Vedle práce s profesionálními hráči působí také v národních programech v Evropě a věnuje se rozvoji hráčů, trenérů i týmů napříč věkovými kategoriemi. Jeho tréninkový přístup staví na technicky precizním zvládnutí hokejových dovedností, hlubším porozumění hře a budování sebevědomí hráčů. Tim Turk věří v individuální přístup ke každému sportovci a přizpůsobuje trénink tak, aby pomohl každému hráči rozvinout jeho potenciál na maximum.