Exhibičním zápasem legend jsi se rozloučil s profesionální kariérou. Jaký to byl pocit? Nebyl jsi naměkko?
Hodně jsem se držel, abych to nespustil. Je to pro mě srdcervoucí, ale člověk se musí smířit s tím, že už nastal čas. Už týmu nemám zas tak moc co dát a chtěl bych to už hrát jen pro pobavení. Sám se s tím musím vyrovnat, je to těžké. Člověk to dělal celý život, pětatřicet let a teď to najednou skončilo.
Ještě v minulé sezoně jsi zapsal pět startů v extralize. Jak těžké bylo rozhodování, jestli skončit?
Sezona už se hodně táhla, nebyl jsem v pozici lídra. Člověk už nechtěl pořád jenom vyplňovat mezery. V tomhle věku má člověk opravdu hrát, ne doplňovat mezery. Proto jsem se takhle rozhodl.
Lepší rozlučku s kariérou sis asi nemohl přát, že?
Vyšlo to úplně famózně, ani jsem to nečekal. Říkal jsem nejdřív, že nechci mluvit, protože jsem takový blekota. Nakonec mi to ale nedalo, protože je to naposledy a člověk by se k tomu měl postavit a poděkovat lidem, kteří tady se mnou odváděli práci. Fakt hezké rozloučení.
Jak sis užil děkovačku s fanoušky?
Palec nahoru fanouškům, famózní. Je to hezké, když celá hala vyřvává vaše jméno. Užil jsem si to moc.
Dostal jsi i památeční dres. Kam si ho vystavíš?
Stoprocentně ho dám někam do rámu, abych na něj mohl koukat. Hrozně rád na to vzpomínám. Během kariéry přišly těžké chvilky, ale převažují ty krásné chvilky. Bude viset někde, kde mi to bude pořád připomínat.
Co říkáš na to, s jakými hráči sis mohl zahrát?
Je to hezké. Zahrát si například proti Patriku Eliášovi… Zakončit kariéru ještě s takovými hráči je fakt hezké.
„Bylo krásné, když jsme to vraceli zpátky do extraligy. Famózní byla taky sezona, kdy se nám tady dařilo s Davidem Stachem.“
S kterými hráči, s nimiž sis v neděli zahrál, jsi toho zažil nejvíc?
Určitě s Jardou Kallou a Tomášem Hornou. Potom ale i s Pepou Zajícem, Honzou Krulišem… Nerad bych na někoho zapomněl, ale byla tam spousta hráčů, se kterými jsem hrál.
Za Kladno jsi během kariéry posbíral 536 startů a jen 13 hráčů jich má víc než ty. Co říkáš na tuhle bilanci?
Je to fakt hezké číslo, sám jsem se to dozvěděl teprve nedávno. Vážím si, že patřím mezi těch patnáct nejlepších a mohl jsem předvést nějaký výkon v dresu Rytířů na té nejvyšší úrovni. Je to fakt hezký pocit.
Jaká nejsilnější vzpomínka z těch let tě napadne jako první?
Bylo krásné, když jsme to vraceli zpátky do extraligy. Co se týče sezony a pohody, tak ale byla famózní sezona, kdy se nám tady dařilo s Davidem Stachem. Taková sezona vyjde jednou za život. Proto bych ji asi pasoval jako tu nejlepší.
S profesionálním hokejem jsi skončil, ale hraješ ve druhé lize v Řisutech, kde děláš dokonce kapitána. Baví tě to?
Hraju to spíš proto, abych měl čistou hlavu, abych se vypotil a měl nějaký pohyb. Baví mě to, což je důležité. Jinak bych to nehrál. Potřebujeme Řisuty trochu zvednou. Věřím, že na úplně poslední místo nepatříme.
Za 24 zápasů máš na svém kontě parádních 35 bodů. Je vidět, že to v sobě pořád máš.
Jsem rád, že můžu nějakým způsobem kluky motivovat a posouvat dopředu. Za to, že v tomhle věku udělám body, jsem samozřejmě rád. Radši bych ale body vyměnil za body do tabulky. Ty jsou důležitější, mě už to nikam neposune.
Čemu se jinak věnuješ po kariéře?
Jsem zaměstnaný, dělám v Kralupech ve Škodovce. Už jsem tedy vklouznul do běžného života. Všechno jsem musel úplně překopat, protože už není tolik času. Do toho si jde člověk po práci zahrát za Řisuty. Čas strávený doma s rodinou už je hodně omezený. Bez peněz ale žít nemůžeme a člověk si musí na živobytí vydělávat. Je to tak úplně normální.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
Rozpis ledu
Nadace rytířů
Fanshop
Vstupenky