Adam Rulík o Kladnu: Nová příležitost a šance se ukázat

Napadlo by tě při loňské výpomoci, že bys do Kladna mohl po sezoně trvale přestoupit? 
Určitě by mě to tehdy nenapadlo. V tu chvíli jsem měl ještě platnou smlouvu, takže jsem nijak extra nad něčím podobným neuvažoval.  

Kvůli zranění jsi ale stihl jen dva zápasy a několik měsíců strávil na marodce. Šlo o velkou smůlu? 
Bral jsem to tak, protože trenéři mi říkali, že bych dostal prostor. Hodně to mrzelo je i mě, protože od první chvíle jsem se v Kladně cítil velmi dobře. Říkal jsem si, že by mi to určitě mohlo pomoct. Těšil jsem se na zápasy, ale bohužel byly jenom dva.  

Rytíře jsi ovšem i přes kratičké představení zaujal a zájem přetrval. Zřejmě velká vzpruha, viď?  
Bylo to velmi povzbuzující. Už někdy v prosinci jsme se začali bavit o tom, že bych mohl po sezoně přijít. I když jsem tu byl jen velmi krátce, měl jsem pozitivní ohlas od trenérů. Líbilo se jim, jak hraju a jaký mám přístup k tréninku. Vnímal jsem to hodně pozitivně. 

Co pro tebe vlastně znamená přestup do Kladna? 
Jsem za to ohromně rád. Určitě to pro mě znamená novou příležitost a šanci se ukázat. Hodně mě motivuje říct si o pevné místo v sestavě. Doufám, že budu týmu prospěný.  

Drtivou většinu kariéry jsi strávil „doma“ na západě Čech. Bereš kladenské angažmá i jako životní změnu? 
Jak se říká, změna je život. Stěhovat se do Kladna úplně nebudu, takže v tomto ohledu se mi toho v životě tolik nezmění. Ze sportovního pohledu je to ovšem něco jiného. Drtivou většinu kariéry jsem střídal Karlovy Vary a Sokolov. Kladno je pro mě nové prostředí, na které se velmi těším. 

Disciplínu a píli máme v rodině

Jaká máš očekávání od následující sezony na nové adrese? 
Mám pozitivní očekávání. Doufám, že budeme hrát hlavně dobrý hokej a v návaznosti na to se dostaví i dobré výsledky, které mají v Kladně od minulé sezony vzestupnou tendenci. Věřím, že se všechno naplní a v trendu se bude pokračovat.  

Vůbec poprvé v profesionální kariéře se v jednom týmu setkáš s otcem Radimem, novým kladenským trenérem. Jak myslíš, že bude tato spolupráce vypadat? 
Řekl bych, že už jsem v nějakém věku, čímž neříkám, že bych byl starý hráč, to vůbec ne. Nejmladší kluk už ale nejsem a myslím si, že s tátou jsme oba dostatečně velcí profesionálové na to, abychom v týmu měli velmi korektní vztah. Navíc z pohledu obránce mě bude mít na starosti hlavně pan Židlický. Tím jsem podle mě odpověděl na všechno. 

Formoval tě táta v tvých hokejových začátcích?  
Dalo by se říct, že ano. Měl na mě vliv především jako otec. Nebyl nijak jiný než ostatní tátové. Hokejově mě na začátku formovali trenéři, kteří mě vedli v mládeži.   

Jsi známý pro pevnou tréninkovou morálku. Předpokládám, že disciplínu a píli máš po otci, že ano? 
Myslím si, že tu máme tak nějak v rodině. Silně zapsanou v genech. (usmívá se)