Gratulace ke skvělému výkonu, třetí zápas – třetí výhra. Čím to je, že nám přelom roku takhle vychází?
Myslím, že jsme z toho byli všichni unavení. Došlo i k trenérské změně a kvůli tomu se všichni cítíme provinile. Nikdy to není sranda, když k něčemu takovému dojde a trenér ztratí práci. Každý z nás mohl být lepší a myslím, že je to teď vidět. Každý víc maká, každému na tom záleží, blokujeme střely. To se asi změnilo.
Proti Spartě jsi vstřelil svůj první i druhý gól v dresu Rytířů. Na hrudi nosíš i kapitánské céčko ve venkovních utkáních, co to pro tebe osobně znamená?
Vždycky je skvělé, když můžu přispět nějakými body. Je to dobrý pocit skórovat právě tady. Hrál jsem tu, o to lepší pocit to je. Byl to pro nás důležitý víkend – hráli jsme venku v Brně a teď proti Spartě – a našli jsme cestu, jak si z toho odvézt pět bodů. Přesně to jsme chtěli.
Co bylo jinak oproti předchozím utkáním, že ti to tam tentokrát i spadlo?
Je to asi trochu klišé, ale byla to clona před brankářem. Marcel byl skoro u každého gólu před bránou. Když to brankář nevidí, nemůže to chytit. Dřív se nám to podle mě tolik nedařilo, teď je to něco, o čem mluvíme každý den a pracujeme na tom. Vyplatilo se to.
Druhý bod jsme si připsali na konto po tvém rozhodujícím úderu v prodloužení. Jak ke gólové situaci došlo?
Těsně před gólem jsem to upřímně zahrál dost špatně. Chtěl jsem to poslat Nikovi po mantinelu, protože jsem si myslel, že je v rohu. Spíš jsem čekal, že oni ujedou dva na jednoho, takže jsem byl ze sebe zklamaný. Pak se ale puk nějak odrazil a viděl jsem Nika, u kterého mi přišlo, že na mě koukal celou dobu. Věděl jsem, že bude nahrávat, soustředil jsem se jen na to, abych to přehodil přes beton brankáře.
Na začátku zápasu proběhl krátký ceremoniál a velké ovace pro Miroslava Formana, se kterým jsi hrál i přímo ve Spartě. Jaké to bylo pro tebe sledovat?
Nevím, jaké to bylo pro něj, ale já měl husí kůži. Bylo to husté, zaslouží si to. Je to profík, berou ho jako klubovou legendu. Dře tvrdě, je to skvělý kluk do kabiny a máme štěstí, že je s námi.
Poslední čtyři zápasy a pět využitých přesilovek, v tomto derby hned tři. Co se změnilo?
Myslím, že když se na to člověk podívá, tak jsme přestali zbytečně vymýšlet a víc střílíme. Jsme v pohybu, přihrávky jsou rychlé, dostáváme se k dorážkám. Hrajeme to jednodušeji. Změnilo se i složení přesilovkových formací, sehráváme se a teď to funguje. Odvádíme dobrou práci, pomohl nám i příchod Marcela – je opravdu obrovský, vytváří skvělou clonu a dokáže tečovat.
Jako obránce tu první přesilovku řídíš. Cítíš důvěru od trenérů?
Ano, rozhodně. Byl jsem zraněný a je těžké pak naskočit do rozjeté sezony, chytit rytmus a správné načasování. Ale s každým dalším kontaktem s pukem v přesilovce se cítím lépe a lépe.
Ve třetí třetině jsme ztratili dvougólové vedení během půl minuty, přesto jsme se pak do zápasu vrátili. Ukazuje to sílu týmu?
Určitě. Je to asi jeden z největších rozdílů mezi námi teď a námi třeba měsíc zpátky. Nejsme křehcí, jsme jako tým sebevědomější. Víme, že dokážeme porážet i velké týmy, když hrajeme tak, jak máme. Soupeř otočil na 4:3 a my jsme hned reagovali aktivně – měli jsme tři nebo čtyři dobré šance. To je skvělé znamení.